Bývalí předsedové 

V únoru 2020 byl předsedou VR zvolen Apostolos Tzitzikostas (ELS), guvernér řeckého regionu Střední Makedonie. Apostolos Tzitzikostas představil shromážděným 329 členům Výboru tři hlavní priority svého funkčního období: „Zaprvé musíme zajistit, aby Evropská unie sloužila svým občanům a vesnicím, městům a regionům, v nichž žijí. Musíme podporovat územní soudržnost, inovace a podnikání, ale zároveň najít přesvědčivé způsoby řešení otázky migrace, jež budou založeny na solidaritě. Zadruhé se regiony a města musí snažit pochopit dalekosáhlé změny, k nimž dochází v kontextu současného převratného environmentálního, digitálního a demografického vývoje, a reagovat na ně. A zatřetí musíme posilovat evropskou demokracii a učinit regiony a města jejími protagonisty, abychom Evropu přiblížili jejím občanům.“

V červenci 2017 byl předsedou VR zvolen Karl-Heinz Lambertz (SES), člen belgického senátu za Německojazyčné společenství. Karl-Heinz Lambertz působí ve VR od roku 2001 a v letech 2011–2015 stál v čele skupiny SES. Od roku 2000 je členem Kongresu místních a regionálních orgánů Rady Evropy.

V únoru 2015 byl předsedou VR zvolen Markku Markkula, člen rady provincie Uusimaa (Helsinky) a předseda plánovací komise města Espoo. Markku Markkula byl v letech 1995–2003 poslancem finského parlamentu. Zasedal tehdy ve dvou stálých parlamentních výborech: ve Výboru pro vědu, vzdělávání a kulturu a ve Výboru pro budoucnost. Na mezinárodní úrovni zastával v rámci své poslanecké práce funkci předsedy rady EPTA (European Parliamentary Technology Assessment Network – Evropská parlamentní síť pro posuzování technologií).

V červnu 2014 byl předsedou VR zvolen Michel Lebrun, člen zastupitelstva belgické obce Viroinval. Michel Lebrun dokončil v roce 1970 studium filozofie a literatury na Katolické univerzitě v Lovani. V roce 1977 se pak stal místostarostou obce Viroinval a vydal se na politickou dráhu. V letech 1992 až 1999 vykonával funkci ministra pro vysokoškolské vzdělávání, výzkum a mezinárodní vztahy ve Francouzském společenství, poté usedl do křesla ministra pro plánování, infrastrukturu, dopravu a telekomunikace ve valonské vládě.

V červenci 2012 byl předsedou VR zvolen Ramón Luis Valcárcel Siso, předseda vlády autonomní oblasti Murcie. Po absolvování studia umění a filozofie na Univerzitě v Murcii vyučoval dějiny umění a vědecky se zabýval uměním a historií tohoto regionu. Za své priority označil při proslovu na plenárním zasedání tehdejší jednání o víceletém finančním rámci na období 2014–2020, nové programové období strukturálních fondů a Evropskou územní spolupráci.

Dne 10. února 2010 byla předsedkyní VR zvolena Mercedes Bresso, členka zastupitelstva regionu Piemont. Dne 9. června 2010 pak byla v této funkci potvrzena. Mercedes Bresso zdůraznila: „Evropa se může od místních a regionálních orgánů poučit v celé řadě oblastí. Tyto orgány hrají stěžejní roli při překonávání krizí a odjakživa byly skutečnými laboratořemi hospodářských, sociálních a ekologických inovací.“ Je zatím jedinou ženou, která kdy stanula v čele VR.

V únoru 2008 byl předsedou VR zvolen Luc Van den Brande (ELS), člen Belgického senátu, který ve Výboru působil již od jeho založení. Ve svém proslovu na plenárním zasedání prohlásil: „Je načase skoncovat s pyramidálním a hierarchizovaným přístupem, který řadí Evropskou unii nad úroveň členských států, členské státy nad regiony a regiony nad města a obce.“

V únoru 2006 byl předsedou VR zvolen Michel Delebarre, starosta města Dunkerk ležícího v regionu Nord-Pas de Calais a poslanec Francouzského parlamentu. Michel Delebarre označil za jednu ze strategických priorit VR Lisabonskou smlouvu a uvedl, že jeho záměrem je učinit z Výboru regionů skutečné evropské politické shromáždění, které bude schopno přispět k oživení diskuse o Evropě.

V únoru 2004 byl předsedou VR zvolen Peter Straub, předseda zemského sněmu spolkové země Bádensko-Württembersko. K hlavním cílům Petera Strauba patřilo posílení interinstitucionálních vztahů a zvýšení povědomí o činnosti Výboru v nových členských státech.

V únoru 2002 byl předsedou VR zvolen Albert Bore, předseda rady města Birmingham. Albert Bore si pro své funkční období vytyčil dva hlavní cíle: zajistit, aby regionální politika i nadále představovala klíčový hybný prvek agendy EU, a napravit demokratický deficit, kvůli němuž se obyčejní občané cítí být z rozhodovacího procesu na úrovni EU vyloučeni.

V únoru 2000 byl předsedou VR zvolen Jos Chabert, ministr pro veřejné práce a dopravu ve vládě Regionu hlavního města Bruselu. Jos Chabert zdůraznil, že Výbor musí navázat těsnější vztahy s Evropským parlamentem a Radou ministrů a zaměřit se spíše na politická stanoviska a méně se věnovat stanoviskům odborného rázu. Pro své funkční období si zvolil pět politických priorit: zaměstnanost, městkou politiku, evropské občanství, životní prostředí a proces rozšíření.

V únoru 1998 byl předsedou VR zvolen Manfred Dammeyer, ministr pro spolkové a evropské záležitosti ve vládě německé spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko. Manfred Dammeyer kladl velký důraz na to, aby regiony, spolkové země a provincie získaly větší autonomii při správě prostředků ze strukturálních fondů a aby se v rámci zemědělské politiky EU usilovalo o větší konkurenceschopnost. Plenární shromáždění schválilo návrh předsednictva změnit počet, složení a úkoly komisí VR, aby se mohly efektivněji zabývat novými oblastmi působnosti, které Výboru svěřila Amsterodamská smlouva.

V březnu 1996 byl předsedou VR zvolen Pasqual Maragall I Mira, starosta Barcelony. Pasqual Maragall I Mira přislíbil, že své úsilí zaměří na to, aby si VR vybudoval transparentní a legitimní interní uspořádání a získal status instituce.

V březnu 1994 byl prvním předsedou VR zvolen Jacques Blanc, předseda rady regionu Languedoc-Roussillon. Prvním místopředsedou se stal Pasqual Maragall I Mira (ES/SES).