Rozhovor s Jorisem Begevoordem – předsedou Sdružení evropských příhraničních regionů (AEBR)

Mohl byste jako předseda sdružení zastupujícího evropské příhraniční regiony, AEBR, vysvětlit nejsilnější aktiva těchto území a jaké jsou jejich hlavní obavy?

Příhraniční regiony stojí v čele evropské integrace a měly by těžit z jednotného trhu a svobody pohybu. Čelí však obrovským výzvám kvůli mnoha asymetriím, rozdílům a mezerám, které je ještě třeba řešit. Prokázalo to b-solutions, což je iniciativa, kterou AEBR provádí jménem Evropské komise s cílem identifikovat přeshraniční překážky a navrhnout možná řešení; a správné provádění nástroje BRIDGEforEU, který by měl pomoci odstranit překážky bránící přeshraniční spolupráci. Kromě toho jsou tato území využívána k řešení různých výzev: globální změny, jako je změna klimatu a současný „světový nepořádek“, evropské změny, jako jsou demografické změny a energetická závislost, a konkrétní změny, jako je vylidňování, nedostatek služeb a infrastruktury. Přeshraniční spolupráce přináší jasné výhody občanům, kteří tam žijí, jejich zemím a EU. Zvýšená spolupráce mezi různými útvary prohlubuje integraci a pravděpodobně by vedla k větší účinnosti.

Před dvěma měsíci přijala Evropská komise strategii EU na podporu východních regionů sousedících s Ruskem, Běloruskem a Ukrajinou. Jaké je vaše hodnocení?

Jsme velmi znepokojeni nejen od ruské agrese proti Ukrajině v roce 2022, ale i od invaze na Krym v roce 2014. To, co bylo složitou hranicí s dynamickým tokem turistů, obchodu a spolupráce, se nyní stalo uzavřenou hranicí. Postižené příhraniční regiony zahájily proces reflexe za účasti evropských orgánů již v létě 2022, kdy se z podnětu regionálního majora Satu Sikanena z Jižní Karélie konalo setkání v Lappeenrantě (Finsko). Výsledkem je, že vlna iniciativ na všech úrovních analyzovala situaci a budoucí perspektivy, včetně projektu ESPON CHANEBO, který přinesl nové územní důkazy o možném přesměrování cest rozvoje. Podle našeho názoru se EU zabývá nejdůležitějšími aspekty, včetně alternativ pro rozvoj těchto území. Vřele vítáme sdělení EU o východních příhraničních regionech a finanční rozhodnutí přijatá v rámci přezkumu stávajícího finančního rámce a politiky soudržnosti v polovině období, zejména podrobnou analýzu a komplexní soubor opatření na podporu těchto území, pokud jde o bezpečnost, investice, místní silné stránky, konektivitu a obyvatele.

Jak by měla reformovaná politika soudržnosti posílit přeshraniční spolupráci mezi regiony po roce 2027?

Reformovaná politika soudržnosti by měla usnadnit udržitelnou reakci regionů na četné krize, kterým v současné době čelíme, i když jsou dostupné zdroje pro přeshraniční spolupráci omezené. Zjistili jsme však větší povědomí o přeshraniční realitě nad rámec programu Interreg, přičemž přeshraniční otázky jsou nyní více zvažovány v hlavních politikách. Pokud se to skutečně promítne do poskytování veřejných služeb přes státní hranice, pravděpodobně půjdeme správným směrem. Stále existují neuvěřitelné problémy, jako je nedostatečné uznávání diplomů a dovedností v rámci EU, dvojí zdanění a nejisté sociální přínosy pro přeshraniční pracovníky, mezery v regulaci přeshraničních infrastrukturních prací, poskytování některých služeb a přístup k cenově dostupné energii. Spolupráce nestačí. Potřebujeme, aby přeshraniční území byla považována za případy integrace, kdy by všechny příslušné zúčastněné strany měly koordinovat úsilí s cílem poskytnout občanům všechny nezbytné služby a učinit tato území atraktivními místy pro život a investice.

Jaké jsou vaše hlavní obavy ohledně dlouhodobého rozpočtu EU na období 2028–2034?

Navzdory celkové změně priorit jsme poměrně spokojeni s objemem zdrojů vyčleněných v návrhu víceletého finančního rámce Evropské komise pro Evropskou územní spolupráci (Interreg). Jeho architektura by však mohla být negativně ovlivněna, pokud by byl Interreg začleněn do vnitrostátních plánů. Prozatím vše naznačuje, že příští Interreg bude velmi podobný tomu současnému, pokud jde o financování, architekturu, řízení a správu programů.

Sledujeme diskuse o měnících se vzorcích strukturálního financování EU, zaměření na obranu a jeho důsledcích pro příhraniční regiony. Přesto jsme přesvědčeni, že posílení evropské obrany není jen o nasazení vojáků a zbraní, ale také o zvýšení územní odolnosti. Pro příhraniční regiony to představuje příležitost ke zlepšení infrastruktury a konektivity a k vytvoření nových ekonomických příležitostí. Vítáme jakékoli úsilí o menší závislost na vnějších aktérech, ať už v oblasti obrany, špičkových technologií, potravinového zabezpečení nebo veřejného zdraví, neboť by to mohlo znamenat pouze větší Evropu a větší soudržnost. Proto jsme optimisté, pokud jde o naši budoucnost, protože pokud jsou příhraniční regiony průkopníky evropské integrace, můžeme mít obrovský prospěch z posílené EU a stát se atraktivnějšími regiony, v nichž můžeme žít a pracovat.

[Rozhovor byl zveřejněn v 16. vydání zpravodaje #CohesionAlliance]